O dřevěných kostelících podruhé.
Trasa musela mít samozřejmě opět přes 100 km - úplně přesně jsme najeli 135 km.
Abychom se dostali k první zastávce v Řepištích, museli jsme od startu ujet skoro 30 km (bydlím kousek od Karviné). V obci Řepiště mezi Ostravou a Frýdkem se nachází filiální kostel sv. Michala Archanděla. Pochází nejspíše z druhé poloviny 15. století. V 19. století prošel rekonstrukcí a několika opravami a přišel tak o svůj gotický vzhled. Kostelík byl vzhledově velmi zjednodušen, zbourána byla přízemní pavlač nebo spíš krytý ochoz (tzv. sobota, která chránila základy před povětrnostními vlivy) a zůstala vlastně jen dosti jednoduchá budova. V současné době je kostelík vybaven velmi skromně, jen některé části mobiliáře pocházejí ze starších dob. Kostel svatého Michala Archanděla v Řepištích je funkční a konají se v něm pravidelně bohoslužby.
Z Řepišť přes Lískovec se dá dojet k Hájku (to už je část Frýdku), kde se nachází kaple sv. Kříže. Je postavena v místě údajně léčivého až zázračného pramene a je známým poutním místem. V roce 1834 byla na místě pramene postavena kaple, ta prošla v průběhu času několika rekonstrukcemi, poslední je z roku 2007.
O účincích místní vody se vypráví často legendy, dobrá je prý k ředění čerstvé, příliš silně vypálené kořalky..
Jako zajímavost bych uvedl, že kaple se dlouhou dobu nezamykala a proto byla v ne až tak dávné době pečlivě vykradena, včetně darů od věřících. Dnes je chráněna mříží.
Z Hájku nás cesta zavedla k takzvané Bezručově vyhlídce. No.... Z Bezručovy vyhlídky, ze které se "starý ještěr" kochal jistě nádherným výhledem na Beskydy včetně Lysé hory, se dnes můžete pokochat akorát výhledem do oken překrásných bungalovů ve stylu podnikatelského baroka. Baráky vyhlídku naprosto zablokovaly a Petr Bezruč se asi každý den obrací v hrobě. Takže zatímco Bezručova rádobyvyhlídka mi nestala ani za fotku, v nedalekých Sedlištích to bylo něco jiného.
Farní kostel Všech Svatých v Sedlištích patří mezi těšínskoslezskými kostely (a nejen mezi nimi) k naprostému "best off". Na informační vývěsce před kostelem se můžete dozvědět, že tento kostel patří k nejstarším a nejcennějším nejen v regionu, ale v celé České republice. Podobný je snad ještě v Nierodzimi u Ustroně v Polsku. Ten sedlišťský je ale asi o sto let starší (pochází z roku 1638) a také větší. Je samozřejmě funkční, vybaven dalo by se říci původním mobiliářem.
Na rozdíl od řepišťského kostela zde zůstala zachována "sobota" - tedy ochoz kolem kostela.
Sedlišťský kostel je zajímavý i tím, že na přilehlý hřbitov byly z okolních zrušených hřbitovů dovezeny tzv. náhrobníky - kříže z litiny. Mimoto je sedlišťský hřbitov velmi hezky upraven.
Ze Sedlišť jsme pokračovali na Frýdek a Dobrou, projeli lesním areálem bývalých kasáren a při téhle cestě se objevila opravdu krásná vyhlídka na Beskydy.
Přes Nošovice jsme dojeli do Vyšních Lhot, které jsou známé nejen tím, že tu je nějaké středisko pro uprchlíky, ale také tím, že stojí na úpatí hory Prašivé. No a na vrcholu Malé Prašivé byla další zastávka, a to kostel svatého Antonína Paduánského.
Na Těšínsku velmi pravděpodobně, na Frýdecku nepochybně není nikdo, kdo by neznal Prašivou a tenhle kostelík. Byl postaven někdy kolem roku 1640 Jiřím hrabětem z Oppersdorfu. K postavení kostela se váže pověst, podle které byl zmíněný hrabě Jiří spolu se svou družinou na lovu v beskydských lesích. Zabloudil a podařilo se mu postřelit velkého jelena. Ten se na hraběte vrhl, přimáčkl ho ke stromu a po chvíli pošel. Hrabě se ale nemohl z této pasti vyprostit, byl vysvobozen až po třech dnech a jako výraz díků nechal na tom místě postavit kostelík. Od roku 1891 se na Prašivé konaly tábory lidu, kde s přednáškami o bratrství Čechů, Poláku, Slezanů, Moravanů a Slováků vystupovali poslanci zemského sněmu slezského. Napadá mě... uběhly roky, po skončení jedné války a před vypuknutím druhé, se vznikem a zánikem států, bylo po česko-polsko-moravsko-slezsko-slovenském bruderschaftu veta. Také po národech moravském a slezském. Během anexe Těšínska v roce 1938 se Prašivá ocitla v polském záboru.
Prašivá je tradičním poutním místem, kdo nebyl aspoň na devíti prašivských poutích, ten se dozajista neožení ani nevdá!
Krásným sjezdem z Prašivé jsme se dostali do Komorní Lhotky a přes Smilovice k lesíku, ve kterém nás čekal další dřevěný skvost - kostel Božího Těla v Gutech. Guty jsou součástí Třince, a tak jsme se z Frýdecka dostali do Goralie. Kostel v Gutech je ukrytý v lesíku mezi stromy a je jeden z těch starších - jeho výstavba je kladena do roku 1563. Většina dřevěných kostelů, které jsem navštívil, byly původně katolické, v padesátých letech letech 17. století přešly pod správu evangelíků a o pár let později s nástupem protireformace byly katolíkům opět vráceny. V Gutech to je jiné, měl být postaven místními evangelíky a v roce 1654 byl předán katolické církvi.
Nechtěnou poularitu přinesla kostelu v Gutech krádež kostelního zvonu z roku 1565, ke teré došlo v roce 2001. Ukradli ho neznámí pachatelé (nedočetl jsem se totiž nikde, že by byli dopadeni) a určitě nečekali, jak velké pozdvižení svým činem vyvolají. Zvon proto pohodili v příkopu v nedaleké obci Karpentná. Zřejmě tupá hovádka, která chtěla zvon střelit ve sběrných surovinách. Kostelní věž je zvenku v podstatě volně přístupná, pouze výstup ke zvonu je zabezpečen elektrotechnikou. Zajímavé je vidět zevnitř, jak je konstrukce věže obložena šindelem.
Další cesta vedla lpo cyklostezce číslo 56 přes Oldřichovice do již zmíněné Karpentné. O této vesnici se zpívá v jedné opilecké písničce, na Těšínsku velmi populární. Cituji doslova: "Na Karpyntne zdechnuł kuň, dejmy se po pułce:". Tedy :" V Karpentné pošel kůň, dejme si panáka". No a tato výzva se opakuje tak dlouho, dokud je co pít...
Z Karpentné do Bystřice je celkem pěkný sjezd a v Bystřici je pro změnu jeden z nejmladších kostelů na Těšínsku a to filiální kostel Povýšení svatého Kříže. Ten pochází z roku 1897 a je postaven na místě bývalého kostela Povýšení svatého Kříže z roku 1587. Díky nepříliš dobrému stavu bylo rozhodnuto jej strhnout a na jeho místě postavit nový.
Poslední zastávkou celého dne byl nedaleký Nýdek, respektive kostel sv. Mikuláše. Ten byl postaven v roce 1576 místními evangelíky (podobně jako kostel v Gutech). A jako většina těchto kostelíků, i ten nýdecký přešel roku 1654 do rukou katolíků. Je prý skromně a prostě vybaven, na místním hřbitově mne zaujalo torzo litinového náhrobního kříže, podobného těm v Sedlištích.
Zpáteční cesta už nebyla nijak zvlášť zajímavá, po cyklotrase č. 10 přes Třinec do Těšína a pak do Karviné. Jediným zpestřením byla průtrž mračen s bouřkou a vichřicí, do které jsme vjeli před Karvinou..
Ve dvou blozích o dřevěných kostelech jsem si určitě nekladl za cíl podat vyčerpávající informace o těchto sakrálních stavbách ve Slezsku. Chtěl jsem upozornit na dřevěné kostely jako na součást slezské historie a typický prvek slezské a koneckonců i moravské architektury, spousta dřevěných kostelů a kaplí se nachází totiž i v moravské části Beskyd. Ale o nich zas někdy jindy. Možná.
Možná bych měl ještě vysvětlit pojem Goralie, který se u nás na těšínsku naprosto běžně užívá. Je to oblast v podstatě od Těšína na východ až ke slovenské hranici, obývaná "goraly", "góralami", "gorolami". Goralé jsou horalské etnikum pocházející z Rumunska (tedy Valašska), vesměs polskojazyčné.
Jaroslav Bulava
Opět rak
Dovolím si opět se vypsat ze svého pokračujícího souboje s rakovinou a předložit pár zážitků a zkušeností z léčby..
Jaroslav Bulava
Máš nádor? Jeden? A není to málo? Tak tu máš druhý!
První návštěva v onkologické ambulanci proběhla, jak se kdysi psávalo "v přátelské atmosféře". Paní doktorka byla příjemná a milá, vše mi vysvětlila, nastínila další postup a léčbu. Chemoterapie a bioléčba.
Jaroslav Bulava
Máte raka......
Černočerná tma se začíná rozjasňovat, jakoby z dálky slyším: ,, Pane Bulava, probuďte se, už to máte za sebou!" Trvá mi pár vteřin, než si uvědomím kde jsem a co se děje. Jsem v nemocnici a byl mi vyoperován zhoubný nádor.
Jaroslav Bulava
Nekorektní klenoty lidové moudrosti Těšínského Slezska.
Naši slezští předkové nám zanechali množství přísloví, úsloví a pořekadel, která jsou pro většinu Čechů neznámá, nesrozumitelná a tak nekorektní, že se z toho zdejší automatický hlídač korektnosti asi uvaří.
Jaroslav Bulava
Herojam u klávesnice slava aneb blogeři a diskutéři, sejdeme se v zákopech?
V souvislosti s ruskou agresí vůči Ukrajině žasnu, jaký mají Češi, Moravané a Slezané bojový potenciál. To, že je v tomto státě přehršel analytiků, politologů a stratégů se dalo tušit, ale těch válečníků?
Jaroslav Bulava
Jak udělat řezané pivo
Asi se vám to někdy stalo. Poručili jste si v hospodě "řezané" a se zájmem očekávali, co vlastně přinese. Řezané nebo polotmavé?
Jaroslav Bulava
U Zdenečků doma
K napsání tohoto blogu mne inspirovala břitká, umně vyargumentovaná satira kolegy Hornera, který s literární bravurou (sobě vlastní) a skvěle vypointovaným poselstvím popsal, jak to vypadá u Lhotských doma...
Jaroslav Bulava
Pravda o Ondrášovi - pánovi Lysé Hory.
Dne 13.10. 1680 se janovickému fojtovi Ondřeji Fucimanovi a jeho ženě Dorotě narodil syn Ondřej. Proslul jako legendární zbojník, "pán Lysé Hory a ochránce chudých". Jeho věhlas byl srovnatelný s Jánošíkem.
Jaroslav Bulava
Svět je tak krásný, když je černobílý.....
Je jen černá a bílá. Dobro a zlo. Pravda a lež. Láska a nenávist. Ano a ne. My a oni.... Absolutně nic mezi tím. Velmi rád čtu diskuse pod blogy nebo články v médiích a fakt se u toho kolikrát velmi dobře bavím.
Jaroslav Bulava
Jak to jen ti Tchajwanci dělají?
Zařekl jsem se sice, že o covidu psát nebudu, ale tohle mi nedá. Podívali jste se někdy v poslední době, jaké výsledky má v boji s covidem Tchaj-wan? Ne? Tak to se podívejte, stojí to za to.
Jaroslav Bulava
Tohle není švejkování!
Češi o sobě rádi tvrdí, že jsou mistři ve švejkování. Mnoho Čechů považuje ostentativní ignorování např. rouškových nařízení nebo hygienických doporučení za švejkování. Nic není vzdálenější pravdě.
Jaroslav Bulava
Chvála žvanění
Když nadejde krize, někteří lidé konají. Jiní se podřídí tzv. obecnému prospěchu. Další se krizi postaví utužením disciplíny a pořádku. Mnozí jsou schopni problém analyzovat a navrhnout řešení. A pak tu jsou žvanilové....
Jaroslav Bulava
Chvála pokrytectví.
Jsem pokrytec. A jsem v tom celkem dobrý. Pokrytectví je pro mne zábavou, koníčkem, posedlostí, náplní i smyslem života, životní potřebou i nutností. Jsem entuziasta pokrytectví a nepochybně i osoba na pokrytectví závislá .
Jaroslav Bulava
O slezských symbolech.
My Slezané to nemáme jednoduché. S jazykem, s historií, s národnostním složením nebo s hymnou. S vlajkami, znaky či barvami to je překvapivě stejné. Koneckonců "nejasno" v tom má například i kolega David Gruber.
Jaroslav Bulava
Na mém bezcenném bílém životě nemůže záležet aneb Zpověď rasisty a nácka.
Události posledních měsíců a hlavně Zdendovy blogy nastavily nemilosrdné zrcadlo mým dosavadním postojům, názorům a ideálům.
Jaroslav Bulava
My nejsme šáden spassenschaft! Dejte zurrück, co ste nám vyfoukli!!
Nález prvních, snad česky psaných novin "Mladej šlang heute" z roku 1720 přináší nový pohled na počátky českého národního obrození a zrození ideje obnovení české státnosti.
Jaroslav Bulava
Emil Karewicz
V atmosféře, ve které se svět nachází, tak trochu zapadla zpráva o smrti polského herce, známého i v Česku - Emila Karewicze. Jednu z jeho rolí zná snad každý -SS-Sturmbannführer Hermann Brunner ze seriálu o Hansi Klossovi.
Jaroslav Bulava
Kdo je hrdina?
Před nedávnou dobou padlo v Afgánistánu několik českých vojáků. Premiérem byli označeni za hrdiny, proběhly diskuse o tom, zda hrdinové byli či nebyli.
Jaroslav Bulava
Co jsou vlastně Sudety?
Pokud se zeptáte obyvatele České republiky, nejspíše by vám odpověděl, že Sudety jsou česko-německé pohraničí, před válkou osídlené Německou menšinou. Po válce byli Němci ze Sudet „odsunuti“.
Jaroslav Bulava
Třeba taková služba ve Wehrmachtu. Část druhá -Šlonzáci
Pokračování blogu o tom, jak se mohli občané Republiky československé ocitnout ve Wehrmachtu a co to byla Deutsche Volksliste.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 42
- Celková karma 25,53
- Průměrná čtenost 1479x
Slezský patriot.