O dřevěných kostelících

Ve Slezsku můžeme najít množství dřevěných kostelů, vystavěných často před staletími.  Mnohé z nich stále slouží původnímu účelu, všechny dokazují um, zručnost a smysl pro krásu našich předků.

Proto jsem jednu červnovou neděli věnoval cyklovýletu kolem těch dřevěných kostelů, které jsou takříkajíc "v dosahu" mého bydliště.

První z nich je v Albrechticích u Českého Těšína. Je zasvěcen sv. Petru a Pavlu. Na jeho místě stál prokazatelně již v roce 1679 malý, dřevěný a údajně i nevzhledný kostelík Sv. Michala. Díky povodním a také půdní vlhkosti byl kostel poškozen a v roce 1766 musel být stržen. Patrně hned ve stejném roce byl  postaven nový dřevěný kostel, jeho patrony se stali sv. Petr a Pavel.

Bezprostřední okolí kostela se v současnosti opravuje, navíc během mé návštěvy široko daleko nikdo nebyl, takže dovnitř jsem se nedostal. V kostele se totiž už neslouží mše a tak je pro veřejnost více méně uzavřen.  Jako zajímavost uvedu, že albrechtický kostel se od většiny dřevěných kostelů ve Slezsku  liší konstrukcí kostelní věže - její dolní část je totiž sroubená a pobitá svislými prkny (v jiných kostelech jsou konstrukce sestaveny ze svislých trámů a pobity nejčastěji šindelem).

Z Albrechtic jsem vyrazil směrem na Stonavu a poté do Karviné, vyšlápl si rájecký kopec a skoro hned za hranicí v obci Kaczyce (Kačice) je další dřevěný klenot - Kostel Povýšení Svatého kříže. Pochází z roku 1620, postaven byl  v 15 km vzdálené Ruptawě u  města Jastrzebie, odtud byl v letech 1971 - 1972 přemístěn právě do Kaczyc. Nejdříve jsem si myslel, že to bylo v souvislosti s poddolováním, ale není to pravda. V Kaczycích chtěli obyvatelé nový kostel a požádali o přemístění právě toho ruptawského, který byl nevyužitý a Ruptawa na jeho opravu neměla peníze.  Kostel byl po stěhování znovu vystavěn s malými odchylkami. Bohužel při mé návštěvě se kostel opravoval, byl uzavřen a co je nejhorší, není vůbec fotogenický. Je ukrytý mezi stromy a do jediného místa, odkud se dalo dopoledne jakž takž fotit, pralo přímo do objektivu slunko.. Tak jsem si vypomohl fotkou z Wiki.

V Polsku je zachovaných dřevěnů kostelů přehršel, polské Slezsko nevyjímaje. Další zastávkou na mé cestě byly Kończyce Wielkie ( Velké Kunčice).  Tam se nachází í kostel Sv. Michala Archanděla. Postaven byl v roce 1777, podle Wikipedie.pl je největším dřevěným kostelem  v Těšínském Slezsku. Kostel je stejně jako ten předešlý  funkční, slouží se v něm pravidelně mše. Osazen je třemi zvony z let 1489,1555 a 1752. Kazatelna pochází z roku 1781, vyřezávaná křtitelnice z r. 1737. Křížová cesta pochází rovněž z 18. století.

V Kończycach Wielkich se nachází i  zámek Thun - Hohenstein, spojený s hraběnkou Gabrielou von Thun und Hohenstein. Pocházela z karvinského (vlastně karvinnského) rodu hrabat Larysch - Mönich a byla manželkou císařova pobočníka Felixe von Thun und Hohenstein. Mezi těšínskoslezským lidem byla známa jako "dobrá paní z Velkých Kunčic". Zemřela v r. 1957 a pochována je na hřbitově u dřevěného kostela.

Cestou jsem se zastavil u pomníku mjr. Cezary Hallera v Zebrzydowicích, padlého během sedmidenní války o Těšínsko. Při chvilce piety mne jen tak napadlo, kolik že takových pomníčků je v české části Těšínska, nebo vlastně o kolika hrdinech, padlých v této válce jsme se učili my nebo naše děti....

No ale co už, takový  je holt český národ. Sedl jsem na kolo a přechodem v Dolních Marklovicích jsem se dostal do České republiky. Přímo v Dolních Marklovicích (což je část větší obce Petrovice u Karviné) se nachází kostel Nanebevstoupení Páně z roku 1739 a jako jediný dřevěný kostel v České republice se pyšní původními zachovalými malbami. Navíc takové malby s motivem malých kvítků jsou prý pro tento typ staveb velmi netypické. Kostel stále plní svůj účel, konají se v něm běžně bohoslužby.

Z Marklovic mě vedla cesta krátkým, ale výživným stoupáním do Prstné, kde je hraniční přechod jen pro kola a pěší a vjel jsem opět do Polska.  Tentokrát do města Jastrzebie - Zdrój (česky se to prý překládá dost zoufale jako Jestřebí), devadesátitisícového hornického města v Horním Slezsku čili Oberschlesien. Jízdu na kole po městech celkem špatně snáším, ale tentokrát jsem to musel protrpět. V Jastrzebiu se totiž nachází kostel Sv. Barbory a Josefa, který pochází ze 17. století, ale některé důkazy svědčí o tom, že je podstatně starší (1345 !!!)  V každém případě byl prokazatelně opravován v roce 1697. Mimochodem, podobně jako kostel v Kaczycach, i tento byl v sedmdesátých letech minulého století na své současné místo přestěhován, tentokrát z  Wodzislawi - Jedlowniku.

V tomto kostele jsem měl kliku, protože i když byla neděle odpoledne, probíhala v něm bohoslužba a mi se podařilo  "na tajnačku" udělat fotku interiéru.

V Horním Slezsku mě čekaly ještě poslední dvě zastávky na dnešní cestě, a to kostel Všech Svatých v Laziskach a kostel Svaté Anny v Golkowicích. První z nich si co do stáří příliš nezadá s kostelem v Jastrzebiu, podle dendrochronologických průzkumů z roku 2008 pochází z poloviny 15. století. Během generální opravy v 90. letech minulého století v něm byly odhaleny a restaurovány nástěnné malby z roku 1560. Ve zdi kostela zůstaly stopy po dělostřeleckém náboji, který kostel zasáhl v dubnu 1945, ale nevybuchl.

Poslední kostel Sv. Anny v Golkowicích byl postaven v roce 1878, jeho věž je ale z roku 1681. Pochází totiž z kostela v Pruchne, který byl v roce 1874 rozebrán. Kostel byl několikrát opravován, mně se podařilo přes zamřížované dveře nahlédnout dovnitř a skrz mříž si opět vyfotit interiér.

Možná bych se měl v závěru zmínit, že všechny tyhle kostely a kostelíky jsou ve velmi dobré stavu, farnosti a církev se opravdu starají. Vidět to je třeba na starých hrobech z 19. a snad i 18. století, které jsou opečovávány s opravdovou pietou a respektem k předkům.

Samozřejmě vím, že podpobných kostelů je i u nás spousta, sám jsem navštívil např.  kostel v Sedlištích na Frýdecku, na Prašivé nebo v Bystřici či v Nýdku. Bohužel jsem je nemohl do tohohle výletu zařadit,  vždyť už tak jsem najel 102 km. Takže holt - někdy příště.