O Těšínsku podruhé - schyluje se k válce.

Minule jsem se snažil alespoň trošku přiblížit historii Těšínského Slezska až do počátků dvacátého století. V  perexu jsem psal o dosud ne zcela vychladlých vášních a  o nevraživosti mezi těšínskými Čechy a Poláky (asi by bylo na místě spíše napsat "mezi některými" ), diskuse pak budiž důkazem, že jsem nebyl až tak dalek pravdy.

Na historii Těšínska existuje mnoho pohledů, velmi často naprosto odlišných a vesměs závislých na národnosti toho, kdo ji zrovna vykládá. Asi nejzřetelněji to je viditelné na událostech, které následovaly takřka bezprostředně po skončení první světové války. Můj názor na česko-polské soupeření o Těšínsko to spíš jen potvrdí.

Velká válka pomalu končila a bylo celkem jasné, že v Evropě bude všechno jinak. Politické elity národů, které byly součástí Rakousko-Uherska, se rozhodly pro vytvoření nebo obnovení vlastních států, Čechy a Poláky nevyjímaje. Všichni chtěli pro sebe samozřejmě trhnout co nejvíc, představy o budoucím uspořádání hranic byly často protichůdné a z dnešního pohledu občas i naivní.

Slezsko (Těšínsko nevyjímaje), jako průmyslově rozvinutý region se zasobárnou cenných surovin, samozřejmě přitahovalo pozornost a zájem politiků nově formovaných států. Už během války  jednali několikrát představitelé české a polské politické reprezentace  o poválečném uspořádání těšínského knížectví, patrně si vyjasnili stanoviska, shodli se, že ke konsensu lze dojít jen jednáním a tím to zhaslo.

Bezprostředně po ukončení války byla v Těšíně ustanovena Národní rada těšínského knížectví, která 30. října 1918 proklamovala vůli těšínského lidu k připojení Těšínska k Polsku. Poukazovala při tom na velká shromáždění těšínských Poláků v Orlové, Bohumíně a Těšíně. Pár dní poté vznikl v Opavě Zemský Národní výbor pro Slezsko, který vyhlásil svrchovanost Československa nad celým Slezskem. Otázka je, co všechno bylo tím    c e l ý m   Slezskem myšleno, ale Těšínsko v něm bylo zahrnuto zcela nepochybně.

Zatímco Poláci opírali svůj nárok na Těšínsko o etnicitu obyvatel Těšínska, argumentujíce při tom výsledky sčítání lidu z roku 1910, Češi se zaštiťovali historickou přínáležitostí Těšínska k zemím koruny české, navíc vítěznými mocnostmi byl Československu přisliben souhlas s uplatněním historických hranic při vzniku nového státu.

Představitelé obou těšínských orgánů se 5. listopadu 1918 dokázali dohodnout na jakési prozatímní správě Těšínska. Klíčem byly výsledky posledních předválečných voleb a z nich vyplývající národnostní složení na radnicích jednotlivých obcí.  Obce, které byly vedeny německými politickými stranami připadly pod správu polské Národní rady, v Bohumíně si mohlo Československo ponechat vojenskou posádku. Dohoda zcela jasně stanovila, že:

má povahu prozatímní a v ničem neprejudikuje konečnému rozhraničení teritoriálnímu, které ponechává se v celku k rozhodnutí povolaným činitelům, t. j. vládě polské ve Varšavě a vládě české v Praze; jedině za účelem udržení klidu a pořádku v čase přechodném, aby síly se netříštily na vzájemných sporech v záležitostech povahy místní a malicherné, vymezuje se okruh působnosti obou jmenovaných představitelů národních ve Slezsku, t. j. Národnímu výboru pro Slezsko a Radě Narodowe Księstwa Cieszynskiego na tento způsob:

Tato dohoda na pár týdnů situaci uklidnila,ale problém v podstatě vůbec neřešila. V Československu byla vnímána jako provizorium, polská vláda ji ale ratifikovala a začala uplatňovat na územích pod správou Národní rady těšínského knížectví státní moc. Spočívalo to ve vyhlášení vojenských odvodů, vymáhání slibu věrnosti Polsku od státních úředníků a zvláště ve vyhlášení voleb do polského parlamentu (Sejmu) dne 28. listopadu 1918,  a to dokonce na některých územích, která byla pod správou Zemského národního výboru pro Slezsko. To samozřejmě vyvolalo negativní reakce čs. vlády, od protestů přes ultimátum a nakonec až k vojenskému útoku.

K ozbrojenému střetu mezi Československem a Polskem se schylovalo vlastně už od prvních poválečných dnů. Bylo stále více jasné, že ani Československo, ani Polsko se svých nároků jen tak nevzdají, navíc už od listopadu 1918 se z obou táborů ozývaly hlasy, že je třeba se připravovat na válečný konflikt nebo dokonce (a hlavně z Československa) k vojenskému řešení přímo vybízely.

Československé orgány nejdříve požadovaly buď přímo zásah vítězných mocností nebo alespoň jejich souhlas s vojenskou akcí československé armády. Přestože se jim nedostalo ani jednoho, dne 23. ledna 1919 vyrazily z Moravské Ostravy československé ozbrojené jednotky k obsazení celého Těšínska.

Prameny a zdroje:

Krzystof Szelong: Plebiscit a otázka sebeurčení těšínského obyvatelstva 1918 - 1920, Těšínsko - vlastivědný časopis, 1/2001

Jiří Bílek: Kyselá těšínská jablíčka, Nakladatelství Epocha, Praha 2011

Zaolzí,  Polsko-český spor o těšínské Slezsko 1918-200, Ośrodek Karta Warszawa, Dóm spotkań s historia Warszawa 2008

Dan Gawrecki: Studie o Těšínsku,Muzeum Těšínska, Český Těšín 1999